Co ptáci hovořili.

František Serafínský Procházka

Co ptáci hovořili.
V slunečném jitře na vlhké větvici dva ptáky jsem slyšel takto mluvící: „Již k svatebnímu loži nevěsta čistá se mladá země s nebesy chystá ve květů hávu zeleném, modrém, rudém. – Čím my v té slávě budem’? Zda flétnami, zvonky s jásavými hlásky, jež znají zpaměti píseň lásky, – vše chceme dát, co v hrdélku máme chudém. Čím my v té slávě budem’? Zda vějířem hebkým, jenž jim svane k čelu chlad vítaný, až se od pocelů jim zardí jak červánek plachým, horkým studem. – Čím my v té slávě budem’? –“ „„Ni flétnami, zvonky s jásavými hlásky, ni vějířem v zážeh svaté lásky – však pohlédnem sobě v rozjiskřené zraky, ty mámou, já tátou budeme taky.““ 34
Básně v knize Blesky na horách:
  1. Zpívající pole.
  2. Krůpěje.
  3. Ve květu.
  4. Před portretem Byronovým.
  5. Vrány.
  6. Sanice.
  7. První stéblo.
  8. Čtenářce románu.
  9. Pašijový poklad.
  10. Genre.
  11. Co ptáci hovořili.
  12. Procházkou.
  13. Elegie.
  14. Šveholily vlaštovice.
  15. Starý čáp.
  16. Moravě.
  17. Jarní duetto.
  18. Amor.
  19. Alleluja.
  20. Mojžíš.
  21. Meč všebojec.
  22. Květnové meditace z roku 1887.
  23. U Hankova rovu.
  24. Lumírova pomsta.
  25. Vzpoura knih.