PAN BERNÍ.

PAN BERNÍ.
Bylo to v jarní neděli. Kde jaký strom se květem strojil, dřín, jasmín, akát voněly, květ chvěl se sem a tam, an zástup včel se rojil. S akátu pěnka plesala, s jabloně drozd jí odpovídal, a motýl – duše nestálá – jen lítal sem a tam a klevetil a zvídal. Tu přišel větřík nezvaný, vybírat’ počal daně z hlavy, byl nad Zacheje prohnaný, jen chodil sem a tam, dral květy bez obavy. Když někdo hned mu necimbal, on hrdloval se s ním a klátil! Co dostať moh’, to sám si bral, a škubal sem a tam – Kdo groš měl, ach! ten platil! [50] Hned sem s tím stříbrem! Akáty! – Což myslíte si, že jsme kluci! – Hoj, čilimníku, dukáty! Nic nemluv sem a tam, sic pošlem exekuci! Co císařovo, císaři! Máť Vichor válku s Oceanem. Zdaž bez peněz se vydaří? Tož plaťte! Sem a tam zas musím býti s ránem! Shov, pane! – jabloň zahlesla. Počkej až po žních. Já jsem vdova! - On práskl ji, div neklesla, hráb’ v loubí sem i tam, šel s mošnou beze slova. Mně aspoň do pondělka shov! – Leč berní s ňader trhal šperky, že nenalezla pro žal slov, jen vzdychla sem a tam, vždyť zlámal jí i mladé dcerky! – – Pak shrábnul mince, na kůň skočil, přes hory, doly dal se v cval. Bůh sám ví, kde vše zašantročil, vždyť do knih pranic nezapsal! 51