KUKAČKA.

Karel Dostál-Lutinov

KUKAČKA.
Já jsem až k úsvitu. tututú slaďounko spal, kdosi mne ze spánku kukukú vyburcoval. Vstal jsem a skočil jsem sem sem sem ku okénku, slyšel jsem na buku kukukú kukulenku. Nečíhej, nestíhej hej a héj! kukulenko! V háji buď, nelítej eja héj pod okénko! Očka dvě nalíknu nununú [67] nalíknu dvé, pod tvoje křidélko ohohó navlíknu své. Pak si Tě ve klícku kukukú uzamknu hned, dudat ti já budu dududú a ty mně pět!