JE TO NĚCO LEPŠÍHO?

JE TO NĚCO LEPŠÍHO?
Hrály dudy u Pobudy a já jsem je slyšela, dávali mně zahradníka, a já jsem ho nechtěla. Já chci raděj krejčího, to je něco lepšího, ušije mi kamizolku z kanafasu něčího. – Věc se sběhla. Mistr Jehla milou Mařku sobě vzal a z něčího kanafasu svěčné šaty ušíval; šil je rukou zkušenou pro děti a ženu svou, až mu jehla z ruky padla, skonal s myslí skroušenou. Tu hned s hůry letné kůry andělské šli pro duši, plno kusů kanafasu přinášeli v loktuši. Ušili z nich dlouhý plášť: [72] „Tady, duše, tady máš, do toho se nastroj pěkně a tak půjdeš v stánek náš.“ Oj, holečku! Takou vlečku nemá ani kardinál! Ta se tahá – mléčná dráha – dvacet mil a ještě dál! Přes hory a kamení za krejčím se pramení, lidé myslí v celé zemi, že je slunce zatmění. Došli k ráji. Petr svatý odemk’ na andělů hlas, vpustil Jehlu, ale vlečku rychle branou přimknul zas. Vlečka dlouhá, daleká, po kousku se posmeká, kdykoli jde duše v nebe... To se Jehla načeká! – Hrály dudy u Pobudy, Mařko, ty’s je slyšela, dávali ti zahradníka a ty jsi ho nechtěla. Chtělas raděj krejčího, z kanafasu něčího šije prý on kamizolky – Je to něco lepšího? 73