TOUHA BOŽÍ.

Karel Dostál-Lutinov

TOUHA BOŽÍ.
V zahrádce Anny a Jachima líbezný paloučekpouček se ujímá. Sleť, Gabrieli, zaleť tam, kolik už vykvetlo, povíš nám. – Vypučel teprv jeden list, zelený; zrosený, svěže čist. – A když už bylo k poledni: Sleť, Gabrieli, a pohledni! – Pane, už vypjal se útlý stvol, rosy je na něm kol a kol. – Slunko už sklání se ku horám: Sleť Gabrieli, pospěš tam! – Už, Synu Boží, v lupení bělounké poupě se pupení! Když z brány noci šel bílý den, lilije kalich byl otevřen. Z kalicha Slunko se zrodilo hned, radostí svítilo na celý svět. [82]