V. Láska.

František Serafínský Procházka

V.
Láska.

Láska, kvítek v poli, kdo ho minul jednou, toho srdce bolí. Roste na rozcestí na leto i zimu, málo komu k štěstí. Zůstane tam v suše, pod kořínky jeho zvadne i tvá duše. 15 Po druhé – být nechej, s okem přimhouřeným tiše mimo spěchej. 16