XXVII. Charpa.

František Serafínský Procházka

XXVII.
Charpa.

Charpa v zimě nemodrá se, jenom v letě, mně však jedna pořád kvete na tom světě. Pánbůh sám ji zasel mezi kvítí – mojí nejmilejší z očí svítí. 60 Žádná kosa nesežne , když mi kývá, skřivánek jí svoji píseň stále zpívá. Sněží mezi brázdy, sněží jemně, ale charpa modrá hledí ke mně. Zakvítej mi, modrolístko, v hroudě mojí, však dá Pánbůh, přece jednou budem svoji. Charpečko, ty charpo nejkrásnější, v očích mojí milé, znejmilejší! 61