PÍSNIČKY.

František Serafínský Procházka

PÍSNIČKY.
V drsné zvuky lopoty, v denní shon a trud zazněly mi do noty náhle odněkud. Vidím brázdy v dál se tratit, obzory se klasem zlatit z rozoraných hrud. 7 Lesy záz se modrají, svítí rmenem luh, ostříbřený po kraji blýská řeky pruh – V duši mojí, jež se chvěje, písnička se známá směje. Písničko, zdrav Bůh! Stará, známá ozvěna, děd ji z houslí hrál, tam zůstala stajena – kdož by o ni stál! Dlouho v duši mojí zněla utlumená, osiřelá, teď ji dávám dál. Čapku bokem na čele s pérem kohoutímkohoutím, poslouchám už vesele, koho zarmoutím. 8 Přec mi někdo ruku stiskne, písničkář si k tomu výskne, starý děda s ním. – Lesy záz se modrají, svítí rmenem luh, ostříbřený po kraji blýská řeky pruh – V duši mojí, jež se chvěje, písnička se známá směje. Písničko, zdrav Bůh! 9