IV. Ouroda.

František Serafínský Procházka

IV.
Ouroda.

Vyrostla nám pšenka nejbělejší bez koukolu, sili jsme ji, moje nejmilejší, přece spolu, sili jsme ji od večera k ránu, proto vzrostla nejbělejší na širokém lánu. 18 Sili jsme ji, když se deštík spustil potichoučku, kosárek mi darovaný šustil na kloboučku. Už je zralá, muselo tak býti, proto my ji budeme zas pěkně spolu žíti. 19