XXV. Oklamaná.

František Serafínský Procházka

XXV.
Oklamaná.

Ze sedmera kvítí v noci trhaného, ještě zroseného moh’s věneček míti. Kde se voda točí, tam věneček háži, ať ti nepřekáží ani moje oči. 64 Ani moje čelo, co jsi celovával, když jsi se mnou stával, kdy se ti jen chtělo. Ani moje ruceruce, co tě objímaly, co tě hladívaly, ani věrné srdce. – Vlna vlnu mine kol bílého těla, a ta láska celá za věnečkem plyne. 65