HORROR VACUI

Karel Dostál-Lutinov

HORROR VACUI
Když v noci hvězdy tvář svou odhalí, k nim výkřik letí duše zoufalý: Co za vámi se tají? Až Já mé střese smutný země prach a duše nahá stane ve hvězdách: Čeho se na nich nají? Jsem tvorem, k prachu země přilnulým. Ke komu, k čemu se tam přitulím v té mrazné, širé výši? Jak zapuditi dotíravý chlad? Kde najít pevný bod, jej milovat v té nedozírné říši? Má duše žízní, prahne po štěstí, po Bohu krásných z bible pověstí, kde najdu Ho v té poušti? Tam nové oči duši narostou, tam půjdu výš za Krásou naprostou, jež nikdy neopouští. 27