HORA RUIT

HORA RUIT
Čas rychle kvapí – jako povodeň, jak plamen, který s domu na dům skáče – jak jestřáb lítá jeho pochodeň – smrt hrne se, už půjdeš mezi spáče. A vím tak málo! Málo zkusil jsem! Žluč hněvu ve mně mořem rozlévá se, a chtěl bych vyčítat a klnout všem, že málo řekli mi o světa kráse. Tak málo řekli o tajemství hvězd a o záhadách mezi mužem, ženou – všem učitelům klnu žití cest, tak tupé hledí zřítelnicí sklennou. Co znali jste, jste řekli v hospodách a v tajných schůzek tajnůstkářském šeptu – však masky nosili jste ve školách, oblakem odloučeni od adeptů. A teprv nyní, kdy šel Abraham, já oči otvírám a v knihách čítám, jež skrývali jste jako sladký klam, a za hlavu se v zoufalosti chytám! Teď. Teprv teď! Když oči zavřít mám, teď, teprv teď mi kniha otevřena, a než ji celou chvatně přečítám, už brána věčná bude uzamčena! 38