ROZHOVOR

ROZHOVOR
Já:
Ty sedíš na pohovce, na klíně kytarukytaru, na strunách sní tvá pravice jak labuť s ohnutou šíjí, a v očích tvých blouznivý smutek, zasněný žal... zavolám malíře, by tak tebe vzal, a pod obraz napíšu: Vtělený žal. Ty:
Ne, já nejsem Žal, tak mne nemaluj! Já miluji slunce, radost a smích a záhony v ohnivém květu. A teskním jen, že kytara nejásá sama. Ty miluj a maluj si Žal – já jsem radost! 42