SAMSON K DALILE

Karel Dostál-Lutinov

SAMSON K DALILE
Mám tě a líbám – přísahy tvé slyším, tvé laskání a hymny o tvém štěstí – – Dnes opájíš mne májem bouřlivým a tišším – zítra jsi strom, jímž podzim zašelestí. Už neznáš mně, tak cize zrak tvůj hledí, tak ďábelsky, jak hroznýš zdivočený – včera jak andělé, již jenom lásku jedí – a dnes mne vypíjíš s vilností nízké feny. Hle, když tě nejvíc mám – býváš mi nejcizejší – když nejvíc věřím – nejvíce mne šidíš, čím víc tě stíhám, tím jsi vzdálenější, když líbáš nejsladčeji – nejhořčeji nenávidíš. Tak záhadou’s mi věčně nechápanou jak moře, jemuž nikdy nelze věřit – polibek na rtech, v ruce nůžky planou, zda mohla bys mi vlas i sílu měřit. 55