PROMÉTHEUS

Karel Dostál-Lutinov

PROMÉTHEUS
Ó Prométhee! Chápu tebe, chápu! Jak ty jsi kradl bohům ten svůj oheň, tak já též kradu záři poesie, tak kradu blesky na zlobu a nízkost, a jako ty já na Kavkazu visím. Mé písně všechny jsou jen ukradeny, vyrvány kradmo z kolotání žití. Jsem stále střežen, stále spoután ležím, kolkolem mříže rozkazů a klateb, okovy všednosti a nízkých trudů, a s touhou zírám ve vysněné světy, v plameny západů a hvězd a zoří. A chvílemi, když žalářník můj zdřímne, jablko urvu v sadě Hesperidek a vítězně je vrhám v nudu světa. A svět je pošlape, můj oheň zkálí, lhostejně zhrdne kořistí mou jasnou – a já dál úpím, přikut na své skále. 56