VENUŠE

Karel Dostál-Lutinov

VENUŠE
Deorum idola daemonia sunt. Augustin.
Na Kapitolu v sále musejním z bílého mramoru se skvěje Venuše. Tu vchází jinoch, nástrah netuše, a tělo ženy měří zrakem užaslým. Od hlavy skloněné jde k ňadrům kulatým, jež bohyně svou dlaní marně skrývá, a bokům plným, k hýždím oblým splývá, až v plachém studu kráska cloní klín. Ó nohy souměrné, tak plných tvarů! A jinochu krev buší v toužném varu, a přistupuje blíž a sochou chtivě točí. A nasytit se nemohou ty oči, dlaň hladící ten živý mramor lehtá... A Satan, v soše ukrytý, se chechtá... 69