REMINISCENCE

Karel Dostál-Lutinov

REMINISCENCE
Až jednou moje hlava v poduškách klesne vzad, pak s tichým štěstím v duši si budu vzpomínat: Že svět mne často míjel – teď já jej pomíjím – kdo rozkoší se zpíjel, dnes pláče šílenstvím. Ten, kdo mi ubližoval, dnes chví se výčitkou, a já že lásku choval, mír táhne duší mou. Ať bouř tu světem zmítá a hrom nechť hukotá: Mne ostrov slunný vítá a štěstí života. 90