BRATŘI PLUJÍ Z DÁLI

BRATŘI PLUJÍ Z DÁLI
Zájezd amerických Sokolů do vlasti r. 1887
Po modrých vlnách bratři plují z dáli – tu satyr utichá, kdy v srdcích ohně plápolavé vzplály. Syn k matce pospíchá. Ni dravý oceán jak lovec v léči Vás v pouti neděsí, ni vichor zlý a bouří nebezpečí, jež letí nebesy. Žas hruď nám jímá – těžko, těžko chápat té lásky velikost, jež přes oceán v dálný, šerý západ si klene pevný most. My slábi jsme, my sotva pochopíme té Vaší touhy žár. Ne činy – slovy jen tu zápasíme, to nejradš přes pohár. Však nadšení, jež chvilku vznese křísíc vše srdce upiatá, 13 Vám za to pomník vztyčí za sto tisíc, dá zápis ze zlata. A vlast? – Než znova svobodná zem cizí Vás k srdci přivine, Vám na cestu dá důvěru svou ryzí, že ve Vás nezhyne. 14