„MY CHCEM!“

„MY CHCEM!“
Americkým Čechům
To blysklo se, a hromy zněly z dáli. Náš lev hnul hřívou, jaký děs! a zory jeho rozjiskřeny vzplály jak hvězdy dvě, když letí od nebes... A my jen truchle se smáli. Tak síla hřímá, jež nás v duši pálí, tak vzdor a vůle hovoří, tak v bouři svitne maják nenadálý zmítané lodi vírem na moři... A my jen truchle se smáli. Tak pouto puká, které paže kálí skvrn podlých rýhou rezavou, tak volnost – orel – jež nás denně šálí, perutí robům kmitne nad hlavou... A my jen truchle se smáli. Tak syn se hlásí k matce, v bídě lká-li a prosíc dlaně povznáší, kdy příboj harcovníků neustálý jí vzpupně poklady rve nejdražší... A my jen truchle se smáli. 15 Tím hromem vzbouzejí se, kdož jsou spali, svůj svého pozná raději, a tisícové, kteří němi stáli, svou hymnu bouřně zapějí... A my jen truchle se smáli. To blysklo se, a hromy zněly z dáli, náš lev hnul hřívou – jaký děs! a zory jeho rozjiskřeny vzplály jak hvězdy dvě, když letí od nebes... A my jen truchle se smáli. 1887
16