HROBOVÁ SVĚTLA.

HROBOVÁ SVĚTLA. (Své ženě.)
V tmě nocí bezesných, jež na mne číhají jak neúprosní lichváři, vždy světla příšerná zřím kroužit potají, a ta mne volají a ta mi kývají a plazí se mi po tváři. Kruh s kruhem blíž a blíže slní zornici, jdou, okem v lebku vnikají a lebkou v jiskry rozsypou se sršící, a jiskry tančící a barvy měnící s kruhy se rvou a splítají. Znáte ta světla? Jsou jak u cest signály, kde zeje propast na kraji. Já s nimi pohrávám, když temnem zaplály, jak by mne lákaly, jak by mne volaly tak potají, tak potají... 65 A mám jich plný zrak a hledím v strnutí v hru jejich divou, bezhlasnou, tu ruky předrahé ucítím dotknutí, a kruhy v planutí a jiskry v trysknutí v té ruce rázem uhasnou. 66