VRABEC A KOČKA.

František Serafínský Procházka

VRABEC A KOČKA. Mé „bývalé paní“.
Vrabec a kočka – jaké themathema, jak všední, školská vzpomínka! Ten titul vtipu za zblo nemá a – přece se rdíte zlehýnka. Slavík a růže kdys to znělo v houpavém rytmu sladkých strun – tehdy jsem líbal vaše čelo a z písní svých vám stavěl trůn. Vrabec a kočka – jaká prósa dnes do péra mi vjíždí, že! Vzpomínám, zvala jste se Róza, s čímž měl můj rým dost potíže. Slavík a růže – och, má paní, ti kvetou dodnes, zpívají, k vám zalehne ta píseň maní, a vzdychnete si potají. Pak přihmouříte brvy hnědé a prohnete se unyle: proč dál to člověk nepřivede než na ty verše zpozdilé... 13