ANDĚLÍNA
neboli Otrávená láska.
Andělíno, snů mých paní,
myšlének mých souveraino,
zlatou lýru pouštím z dlaní,
srdce mé je zdrceno.
Alabastrem ručky svojí,
ach, že jsem to jenom zřel,
místo růží trhala jste
do omáčky petržel.
Andělíno, snů mých paní,
myšlének mých souveraino,
z prósy té mám špatné spaní,
blaho mé je zničeno.
Prstíkem, ach, na nějž krásné
gazely se skládaly,
včera ráno ze záhonku
tahala jste žížaly.
Andělíno, snů mých panípaní,
myšlének mých souveraino,
z prósy té mám špatné spaní,
blaho mé je zničeno.
25
A v tom klíně jako báseň,
včera večer z komůrky
viděl jsem, jak pod jasmínem
škrabala jste okurky.
Andělíno, snů mých paní,
myšlének mých souveraino,
z prósy té mám špatné spaní,
blaho mé je zničeno.
Šíle touhou líbával jsem
prstů vašich konečky,
a vy jimi dobýváte
právě z hrnce sýrečky.
Andělíno, snů mých paní,
myšlének mých souveraino,
z prósy té mém špatné spaní,
blaho mé je zničeno.
Co jsem dříve vídával vás
jako vílu v pohádce,
v okurkách teď zřím vás stále,
v petrželné omáčce.
26
Andělíno, lká váš panic,
myšlének mých souveraino,
z toho všeho je mi na nic,
blaho mé je zničeno.
27