VYSLANEC

VYSLANEC Balada z roku 1168.
Leh vichor v bílé plachtoví, loď vlny rozkrajuje, však za poselstvím Vrancovi se na ní těžce pluje, tak těžce se to pluje. „Lsti musíš znáti každý tvar a hladký had být v řeči, je horší běsa Valdemar a zlobou nad něj větší, ba ještě mnohem větší!“ Král Teclav prál tak onen den a pobledlé měl líce, kdy Vranca chytrý vypraven byl přes Balt z Korenice, to k Dánům z Korenice. „Vlast v nebezpečí, na ni roj se chystá černých lodí, ty s důvtipem svou hrdost spoj – vše k záchraně se hodí, ba všecko se tu hodí.“ A vichor v bílé plachty leh, jel posel tenkrát z jara, 36 kde tměl se v dálkách dánský břeh, chlácholit Valdemara, dánského Valdemara. Tam vyčkával již biskup Sven a blýskal zlatým křížem: „Oj, budeš s námi spokojen, vše láskou boží svížem, vše touto láskou svížem. Co’s přinesl nám?“ – „Bohů mír! Chcem na své hroudě žíti, však chceš-li boj, tu slaný vír se krví bude rdíti, to vaší krví rdíti!“ Sven usmál se a ruku vztáh’: „To pro nás trochu málo!“ a dvě stě lodí na vodách tam v černé chmuře stálo, tak strašidelně stálo. „Hle, naše síla! Máš jí víc? Pak u vás bude zdrávo. Však míň-li, vyjedem si vstříc a s námi naše právo, silnějších, jářku, právo.“ Ustrnul Vranca překvapen a lodi zrakem čítal: 37 desetkrát silnější byl Sven a řečí dál ho splítal, obratnou řečí splítal. „Viz oštěpů a mečů svit! Co naproti nim spraví váš válečný bůh Porevit, byť byl i sedmihlavý, dřevěný, sedmihlavý? Pár člunů vašich a pár klád, kde hnilotina dýchá, a jež se hradbou chtějí zvát, i všecka vaše pýcha, pohanská, směšná pýcha? Chceš, vrať se, vše jim vypověz, však doma nepochodíš, já za to povídám ti dnes, že líp se nám tu hodíš, ba mnohem líp se hodíš! Náš král je tvého štědřejší a dá ti zlata horu, když budeš takto chytřejší, svých nepopíchneš k vzdoru, k marnému ovšem vzdoru! Zem tvoje padne – živ buď kříž! – to pro Kristovu muku! 38 Ty za svou moudrost obdržíš nejhezčí Dánky ruku, mladinké Dánky ruku!“ – – A Slovan všecek v plameni tam zůstal – skloniv čelo. Potvorné na něm znamení se otročiny rdělo, na věčné časy rdělo... 39