JOS. V. SLÁDEK

JOS. V. SLÁDEK
† 28. / VI. 1912.
Když jásot Prahy vlastmi chvěl a barvy praporů vlály, Ty’s v ústraní svém dotrpěl a znikl v záhrobní dáli. Však vím, Ty’s národ slyšel svůj i potom, slyšíš ho stále, jak dbalý Tvého: „Pevně stůj!“ je roven žulové skále. Jak zemí duní jeho krok jednotným úderem k cíli, jak ztěsna kráčí k boku bok armáda národní síly. Ty’s pomáhal jí srdce vznést, o mužné zpíval’s jí pýše, o tom, co čestná touha jest se všech stran po volné líše. Když doma: já pán, moje žeň, té dlužno vítězstvím získat, ne s planým smírem na roveň zbojníku pravici stiskat! To Tvůj je odkaz, písní Tvých, nad rakví Tvou se k nim známe – 62 a třeba něm Ty spíš a tich, my v duších živy je máme. Prapory všecky přes Tvůj rov se kloní na počest tesknou – Tvých písní zvučí dále kov, tisícův zraky se lesknou... 63