ZAJETÍ PSYCHY

ZAJETÍ PSYCHY
Studené stěny mám se všech stran, blyštění ošemetných kovů, ohlasy hlídačů u svých bran... Co zraje ve mně k slovu? –Takt písně letících oblaků, jenž s výšek chtěl by hřmít, rozžehat plaménky ve zraku a srdce naplnit. Toužených červánků pozdní plam v odlesku dávnodávných snění – úzkosti vězněné osten zlam a pozdrav kuropění – – Však slavné Mlčení ruku svou mi na rty klade vspěch: zajetí přijmi tich s pokorou a krb svůj zhasnout nech. Uvidíš, na mrazném úhoře jak petrklíče zlatě plají, a smutků havrani do moře že střemhlav zapadají. Jabloně po sta let neplodné, kde ptáček nezapěl, 77 rozkvetou růžově toho dne a budou plny včel. Pod sedmi zámky svou touhu ztlum, buď mrtev, k životu v ní rosta, dej pečeť očím, jak’s dal ji rtům nepusť k sobě hosta. Až přijde hlasatel věnčený klepadlem udeřit, pak vznítíš pohaslé plameny a počneš žít. 1916.
78