VELKÝ PÁTEK

František Serafínský Procházka

VELKÝ PÁTEK
Umřela píseň tisícletá, je ticho na rovinách, kajícně táhne oblak četa jakoby ve zlých vinách. Nezpívá na horách zdroj v stínu, plouživě mdlý a slabý, stanula zvolna kola mlýnů pod nevěrnými žlaby. Pavučinové mhy se plouží od duše k duši. Volá kdos výše ze zahrad a touží jsa bez ozvěny zdola. K ústům bych přidal dlaně, vzkřik ozev. Silnější je však ticho v této zahrad straně a jenom ono žije. Umřela píseň, za mnou čísi slza za slzou kane. Počkej, až kámen odvalí si a třetího dne vstane! 13. / IV. 1916.
82