SOKOLSTVU.

SOKOLSTVU.
Z mnohých zmatků a hořkých omylů, kdy mysli poklesaly v smutku, po letech opět přišly Vaše dny, ó bratři! Olympiada národa, slavnost obrodu nastala v jásotu srdcí Vašich i našich. Ulicemi města Husova jdou šiky junné, slyší rytmus Vašeho pochodu vlast celá, vlast zkoušená těžce a oddechuje zdlouha v letním slunci pod Vašimi zraky, které planou, před Vašimi čely, na nichž, vztyčených pyšně, nadšení plamenem žehne. Toť jiného druhu jásoty vstříc Vám letí z ulic rozšumělých a z oken, 42 z nichž se kvítí sype na Vaše hlavy. Král národ sám sobě a idea Vaše trůnem jeho. Jeho jest panování na dně duší, panování silné, neboť ono jest láska. Pták sluneční, sokol, symbol Váš peruti do široka rozestřel, jeho silou a vzletem my silnější jsme v denní snaze. Jeho jest budoucnost, v něm národa bytí. A bude celá vlast pod křídlem jeho, a opustí chladnost srdce váhající, zbloudilá chvilkou. Semknuti úže srdce k srdcím junáckou Vaši krev cítíme ve svých tepnách prouditi prudce. Necouvne Čech, by necouvl Slovan. Z vaší kázně důvěra vzrostla, k majáku jejímu z šíra daleka slovanské lodi bezpečně plují, usedají bratrští ptáci, by odpočali a nabrali síly. Majáku Praho, zdráva buď! Tyršův sen, sněný v duše hlubinách, uskutečňuje se. Od břehů Sávy i Visly, 43 z hor Balkánu, skal Nikoly i z Rusi daleké bratři se hlásí, ba i přes moře ze země volnosti sokolské peruti přinesly věrně ke svátkům lásky a síly bratrské čety. Slovanstva Blaník otevřel se jako divem, stará báje se ztělesnila. Prapor trojbarevný do široka vlaje, nebude mu nepřítele, jenž by zdolal jej, neboť povznáší jej láska. Buď zdráva, lásko bratrská, jež stvořilas ty divy! Den Slovanstva rozjasňuje se svítáním růžovým, zlatě slunce nesmrtelné vychází, a pod ním metají žita klasnatá. Živy budou miliony chlebem jejich po práci kolem poledního stolu, a nebude večera a stmívání národu našemu v míru a svobodě, která život jest. Věrněj milujme se, bratři, prudčej nenáviďme, lsti kdo strojí nám a pouta. Klaďte se věnce k trůnu Slavie matky, 44 odkud couvají užaslí nepřátelé! Neboť co krev spojuje, nikdo nerozdvojí, a žíti bude věčně. 20./5. 1907.
45