IDEI SOKOLSKÉ.

IDEI SOKOLSKÉ.
V šumění a vlání, v klopotu a ruchu přišly naše dny, ó, bratři, sestry! Svěžest nové víry cítím v českém vzduchu, rozkaz žití nového zní od palestry. Jeden pouze den se rovná dnešku, tenkrát na podzim, dvé let, dost krátký čas! Tenkráte jsme byli národ bez prohřešků, pak hřešili jsme, národ chcem být zas! Tyršovo přikázání v srdcích neumřelo, ve vůli přešlo, z vůle v čin: zachraňme národ svůj! tak heslo znělo, neboť klesá v mdlobu, v mráz a stín. V sibiřských pláních prapor Husův svítil a vítězství nám dobyl před světem, než tady doma drak se běsný vzlítil v brlohu prokletém. 56 Otrávil čisté mysli, srdce vřelá, cit zkroutil křivo, vyrazil radost z duší, ztřísnil čela a bořil práce naší pyšné zdivo. Čest lidskou zdupal, pustým ladem se stala příští úroda, naplnil práci po mamonu hladem, a v mrazném mraku zašla pohoda. Mlýn chytrácký se na vršině zřídil, by přemílal duše vojsk a třídil. Slzy draly se v oči, v srdce skepse a zoufalost. Kdo běsnému draku neotročí, je v domovině přespočetný host. Sokolské polnice hlas do mdloby šlehl. Bratrské ruce pnou se a hledají. Zachraňme národ! K dílu! Dost dlouho křehl mrazivou moudrostí! Hlavy se zvedají, radostné jiskření do duší tryská, duše jak prapory k výši se pnou, do výše z nízka a barvami slávy volají po kraji. Husité noví vlast zachránit jdou: sokolské ctnosti to jsou. 57 Radostná víra a důvěra zas v mém srdci vyvěrá. Zdráva-li duše i tělo pod ranní zoří, nový člověk se tvoří v lepší češství, které neumřelo. Vlajte šťastné prapory nejsvatějších plápolů, jež české oko zná a srdce cítí! Bij srdce k srdci věrně pospolu, plaj po nejvyšším, čím vlast musí žíti! Přemohli jsme hydru i její rod svorností myslí a smělostí paží, ale jsme teprv na půl cestě, na život krásy a štěstí nový úklad je tu vraží. I ten boj, neboť my tak chcem, i ten boj, vojsko národa, my vyhrajem: Poučit zbloudilé a v lásky soud je do náruče přivinout, otevřít zraky oslepeným, bratrstvím pravým nitro jim zhřát, duchem svobody opuštěným zabránit do propasti pád. K opravdové Svobodě celý národ vést, vrátit mu radost z žití, blahobyt a čest. Bratři a sestry, na nejtvrdší skálu postavme stráž svou lidství ideálu, 58 záruku života, jímž národ živ. Jak maják sviť světu na podiv a z útrap volnost nám vyprosti. Den celého štěstí vzejde z naší věrnosti. 20./6. 1920.
59