MOUDRÝ MUFTI

MOUDRÝ MUFTI neboli Sněm v Iraku.
Jedenkrát hubení i tuční s plameny hněvu ve zraku zlou rebelii konstituční sultánu zdvihli v Iraku. Kde který přestal žráti valach. a lid měl různé nároky, ač v pomoc daleko byl Allah, dál nechtěli být otroky. Padišah tenkrát kolik nocí nespal, zlý maje hlavolam, až posléz prál: „Já ku pomoci muftiho sobě zavolám.“ Řekl, a moudrý byl hned mufti připozván k němu v milosti: „Tož nyní, milý mufti, mluv ty, než, prosím, žádné hlouposti!“ 246 Muž moudrý ve prach čelem buchl a řekl: „Tak je v národě, který jen z dálky trochu čuchl k prachmilionské svobodě! Teď musíš dáti, ale korán (co řek by prorok ve hrobě!) přec nemůže být jen tak zorán, ty dáš, než v novém způsobě. Dáti, a nedat, v tom to vězí, štědrota chytrých na oko, věř, pane, Alláhovu knězi a pokloň se mu hluboko. Chce národ hračku, pane, pomni, dej mu ji podle zákonů, však nad vším, byť byl autonomní, tvých sedm koňských ohonů. Přes den i přes dva ať si hraje a řeční nad svou svobodou, duch Stambulu však při tom plaje mu jako maják nad vodou. Ať „nepovolím!“ národ řekne, ať vybuchne i svévolí, 247 vždy nakonec však ztichlý změkne a povolí, zas povolí. Sic mnoho slov se napovídá, než ty, můj pane, nebledni, vždyť veto tvé jak pes vše hlídá, a ty máš slovo poslední. Ať starají se o slintavku, kde která stůně kobyla, lecjakou na to chytneš kavku, třeba by kavkou nebyla. Přirážky mohou ukládati, tu o tvou kapsu neběží, a „ich gelobe“ přisahati mohou, jak se to náleží. Bude jim nejsvětější práce, jež ovšem nejmíň namáhá, k trůnu ti skládat gratulace a chválit při tom Allaha. Potom ať prou se, reformují – jeť těžko býti bez žvance, – až k tomu také asanují i smutné zemské finance. 248 Představ si všecka ona gesta, sevřené pěsti vzad i vpřed, bude-li z polí a i z města jich dvě stě dvaačtyřicet!! Na konec budou v jedné směsi chraplavě křičet, co jim dech, a popadnou se za pačesy v síni a také na schodech.“ Mahmud si oddech: „Díky, pane!“ Muftimu měch dal čtyráků, a bylo blaho nevídané napotom sto let v Iraku. 249