JÁ KANDIDUJI!

JÁ KANDIDUJI!
Čím sůl je moři a čím proudy a k pohybu vln vichrů šum, a oasa čím pro velbloudy, tím jsou i volby národům. To slovo vyslov, hned vše mládne, oči se blyští z hlubiny, tak ovšem národ nezasmrádne a sílí svoje slabiny. Čistí se, smejčí vsi a města, a ruch je všude kouzelný, kdo zaslouží, no, ten se trestá, a všude cítit – prádelny. Nelze přec mandát jen tak získat a rovnati jej onucím: tož za ním šturm já počnu pískat a kníry sobě nakrucím. 262 Já kandiduji, ano, prosím! Nechť přízní všech jsem podělen, svůj program tuhle v kapse nosím a nebojím se prádelen. V něm oxygen je nové éry a neřádů všech očista, jsem nepřítelem kariéry, dokud je ještě nejista. Mám tvrdé pěsti, snědé tváře a ještě jsem i svoboden, chci pulty tlouci, kalamáře a pravítkem být proboden. Mám metr devadesát vejšky a trefuju i za rohem, rád jídám proletářské slejšky, ach, posypané tvarohem. Jsem práce veskrz positivné, znám všelijakou taktiku, v mých ústech mrtvé slovo živne, a citáty mám v malíku. Chytit se nedám v žádné kleci, sám chytím z prakse moudrost hned, [263] že nejhlavnější při všem věcí je diety si udržet. Demokratické svoje heslo jaktěživ ne – ne – nezradím, a dá-li mi kdo měkčí křeslo, s nevolí se tam posadím. – Neb všude, na plyši i dřevě, to vědomě i bezděčně lze vyhnouti se s jabkem Evě a vlasti sloužit výtečně. Z mé práce plno vzejde květů na siré líše národní, a budu troubit na trumpetu k obstrukci skladbu původní. Jest jako řeka Amu-Darja mé výmluvnosti valný proud – Já kandiduji! – Ježíšmarja, nenechejte mne propadnout! 1902. 264