PÍSEŇ MUCH.

PÍSEŇ MUCH. Charles Grandmougin.
Jsme samy: zdřím dům celý, a kuchyň uzavřeli; nuž hej! co nás je vířných shluků, svou píseň každá v bzuku si pěj! Sluníčko okenicí střílí svůj zlatoskvělý, vlídný svit, nás probouzí, nám dává síly, vše dřímá kol, my budem bdít. Bučí zdráv, dni letně skvělý, nám v radost rozhořelý, jsi dnes! Zář tvoje zlatem vzplává, v ní v rej se rozehrává náš ples. 278 Bzum, Bzum! Hle, stará teta s košíkem u sliv postojí, bzum, bzum, a naše lehká četa si domem rejdí v pokoji. Tam v koutě kocour hoví si stulen k tlapám psovi, ni hles; spí kocour jako v klíně, s ním bez starosti líně i pes. Kot růžový nos nepozvedne a černý nos pes nechá spát. Bzum, bzum! Jim každá na něj sedne a z pohovy jej počne štvát. Tu kocour ouškem střihne, však v spaní nevytihne psu a tlap; pes, mysle, že nás lapne, do prázdna z dřímot chňapne, chňap, chňap! Bzum, bzum! Jen viřme dál a žijme a pod strop, který zčernil dým, 279 kol pánví z mědi tance vijme svým rytmem svižně obvyklým. Však černý pavouk kdesi své,své sítě darmo věsí nám v strach: má se smetákem svízel a dávno odtud zmizel, ten vrah! Ve špatně uzavřené spíži je vše, co na mls k plesu chcem: smetánka, jíchy, jež se líží, a med tam voní kolkolem. Všech slastí, co jen chceme, tak snadno dosáhneme tu hned: blouznění, tancování, mlsání, milování jak med! A když pak ženou oknem k dvoru náš zlekaný roj v plachý let, mžik zavíříme ve prostoru a dveřmi zase vlítnem zpět. 280 Bzum, bzuml Spí dům už celý, a kuchyň uzavřeli; nuž hej! co nás je vířných shluků, svou píseň každá v bzuku si pěj! 281