Tesař a Merkur.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Tesař a Merkur.
Tesař kdysy nad jemčinou Tesal dříví širočinou, Až mu z nenadálé příhody Z ruky vymkne se, a padne do vody. Běda! zkřikne, rukama sy lomě: Jakž se krutě o měmně Protivný los opírá! Ne dost, že se tudy Přetěžkými hnětu trudy, Ještě se mi živnost odbírá. Co sy počnu? čeho sem měl nejvíc třeba, Ach, to tam! – čím teď sy vydělám kus chleba? Pomozyž mi, mocný Jupiteře! Zase nějak ku sekeře. V tom, ó div! Bůh lidí ztrápených, Patron věcý ztracených, Merkur, spustiv sebe S vysokého nebe, Před chudáka tesaře se staví, „Co je ti, a pročiž pláčeš?“ praví. Nevím, odpoví: ach, jaksy z náhody Vymkla se mi sekera, a padla do vody. 5 Tou sem já se živil mnohá léta, Teď ta tam, ó Bože! teď je po všem veta. Merkur, jen co v tůni nesáhnenesáhne, Širočinu zlatou vytáhne. Vida, ptá se: tali tvá? Není, odpoví: to není má. Stříbrnou mu potom vydobude: TušímTuším, tato bude? Ani ta! – Y po třetí se spustě v zátočinu, Železnou ven nese širočinu. Ta je, ta! – Y přiskočí a božskou líbá ruku, Díku čině, laskavému Atlantovu vnuku. Sprostností Bůh tknutý svatou, Sekeru vzav stříbrnou y zlatou, Dí mu: Duše upřímná! y tyto obě Sekery měj sobě. Dav je zmizel. Tesař z vděčnosti Spíná za ním ruce, pln jsa radosti. Když se takým darem vychluboval, Sousedům svým ohlašoval Božské nad sebou div prozřetelnosti, Veliké y štědrosti: Jeden z nich, ne v tété, co tesař, chudobě, Smyslil klamu užit v stejném způsobě; Nikomu nic neříkaje šel a vlez U jemčiny na vysoký jez; 6 Tu, co tomu tam se maně přihodí, Schvalně sekeru svou v tůni zahodí; Rukama pak začne lomiti a plakati, Před celým y nebem klamati. Merkur přiletuje, Sekeru mu napřed zlatou vytahuje. Příteli můj! ptá se: zdaž to tvá? S radostí on poskočí a vykřikne: O má vlastní! má to, má! Taká nestydatost Boha pronikne. Lež y všetečnost mu začna vytejkati, Ne jen té mu nechtěl darovati, Ale ani tam té jemu nevrátil, Div ho ještě hodně nezmlátil. Tak co zradou rádby byl se obohatil, Zlaté nedostal a železnou svou ztratil.
Básně v knize Fialky:
  1. Mračno.
  2. Tesař a Merkur.
  3. Píseň na Radost.
  4. Vrána a Liška.
  5. Žáby o krále prosýcý.
  6. Píseň na Jana Žižku z Trocnova.
  7. Hlemejžď a Zajíc.
  8. Přenocování Ládino.
  9. Pavouk a Moucha.
  10. Večír v létě.
  11. Lakomý a Závistný.
  12. Rada Zvířat.
  13. Hora k porodu pracujícý.
  14. Oda o nepokojnosti duše z Prozřetedlnosti božské.
  15. Satir a Pocestný.
  16. Oda k Bohu.
  17. Žaludek a Oudové.
  18. Oda k svátku Slečny M. B. z R.
  19. Můj Ráj.
  20. Knihy.
  21. Pěnice a Slavík.
  22. Oda o Velikosti božské
  23. Liška bez Oháňky.
  24. Mládek a Běla.
  25. Krokodýl a Sum.
  26. Publia Virgília Márona, sedlanka sedmá.
  27. Mravency a Kobylka polní.
  28. Cedr Černohorský.
  29. Pokorný lev.
  30. Pes.
  31. Oklamaná naděje.
  32. Hlas Čecha.
  33. Čáp a Liška.
  34. Blaženost.
  35. Na Marynu.
  36. Pes a Vlk.
  37. O velebnosti božské.
  38. Věk zlatý.
  39. Dvě Myši.
  40. Vaněk Všeboj.
  41. Píseň Šebestyánovi Hněvkovskému, dle Horáce: Vides, ut alta etc. Oda IX. lib. I.
  42. Na jazyk český.
  43. Volení.
  44. Homérova Iliada. Píseň první.