Vrána a Liška.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Vrána a Liška.
Na vysokém dubě Sejra držíc v hubě Paní Vrána seděla, Sejr ten snísti hleděla. V tom jej Liška ucýtivši Honem z doupky běžela; A se k Vráně přiblíživši Tuto řeč jí držela: Jakž jsy pěkná, sestro zlatá! Jakž jsy všecka hezoučká! Žlutá, modrá, kropenatá, Červená, a běloučká. Kdybys hlas jak peří měla, Věz, to bych ti věřit chtěla, Žes ty nejpěknější ptáček, V lesých našich ohniváček. – Vrána, jíž ta marná chvála Pravdiva se býti zdála, Chutě zazpívati chtěcy Sejra z huby pustila, 12 Jejžto Liška uchopěcy Takto k Vráně pravila: Ne tvůj bloude hlas a peří, Ale sejr mi míle voní, Pochlebníku kdo co věří, Věz, že pozdě bycha honí. Podruhé ty majíc sejra, Střež se Lišky hůř než vejra.