Přenocování Ládino.
Kdož se potud lásky štítil,
Láskou slaď svůj zejtra čas!
Kdož již sladkou lásku cýtil,
Miluj, miluj zejtra zas!
Vida, Jaro mladé vstalo,
V nově vstalo Jaro zas!
V libý zpěv se ptactvo dalo,
Zníť až mílo jeho hlas.
21
Slavík hlučně v lese pějepěje,
Květohlavý vítá máj;
Zefír vůni libou věje
Z kvítnanýchkvítnatých luk v tmavý háj.
Mračna plodná z jara blaží,
Co se klíčí, dub y bez;
Teploučkými suchý vlaží
Krůpějemi les y mez.
Vše, co žije, lásku cýtí,
Z jara celý mladne svět;
Z jara luka šatí kvítí,
Stromy šatí list y květ.
Kdos se potud lásky štítil,
Láskou slaď svůj zejtra čas!
Kdos již sladkou lásku cýtil,
Miluj, miluj zejtra zas!
Každé zvíře v jarní době,
Když se lípa bělívá,
Lahodnosti vší, co sobě
Naspořilo, požívá.
Líbeznými na se hlásky
Ptácy v lese volají;
Tu se v sladkém chtivé lásky
Požívání zobají.
22
Kdos se potud lásky štítil,
Láskou slaď svůj zejtra čas!
Kdos již sladkou lásku cýtil,
Miluj, miluj zejtra zas!
Již tmy záře světlá plaší,
Jižjiž svitá jasněji,
Než když Eter s Zemí naší
Sjednotil se mileji:
Jaro když a Floru z něho
Její plodný počal klín,
Jichž y z háje zeleného
První chladný obňal stín.
Kdos se potud lásky štítil,
Láskou slaď svůj zejtra čas!
Kdos již sladkou lásku cýtil,
Miluj, miluj zejtra zas!
Z krve Króna, děda svého,
V pěkné jarní hodině,
Z lůna moře pěnitého
Vzešla Láda bohyně.
Sýla syvých vyplynulo
Ochechulí z mořských pěn:
Vše se k břehu vyhrnulo,
Divně hledíc z vody ven:
23
Jak s ní v této světa změně
Líchotivě Zefír hrál,
Volně ji y v lehké pěně
K veselému břehu vál.
Kdos se potud lásky štítil,
Láskou slaď svůj zejtra čas!
Kdos již sladkou lásku cýtil,
Miluj, miluj zejtra zas!
Svátek Ládin oslavujte!
Harfo dutá, vydej zvuk!
Skály hlahol opakujte,
Opětujte lesy hluk!
Zejtra její holoubátka
V hájek náš s ní přiletí;
Děvčata y pacholátka
Láda tady posvětí.
Pod topoly zelenými
K tancy na nás pokyne,
Pod loubími myrtovými
Čas nám míle uplyne.
Zejtra zde, jak v rajském lůnu,
Bude sama radostněradostně,
Na velebném sedíc trůnu,
Všecky řídit milostně.
24
Kdos se potud lásky štítil,
Láskou slaď svůj zejtra čas!
Kdos již sladkou lásku cýtil,
Miluj, miluj zejtra zas!
Jděte milé dítky, jděte!
Proběhněte doliny!
Trůn jí pěkný vyzdvihněte,
Vonné sneste květiny!
Rozmanité, co se svítí
V květné Eny dolině,
Vydej, vydej všecko kvítí,
Floro, krásná bohyně!
Kdos se potud lásky štítil,
Láskou slaď svůj zejtra čas!
Kdos již sladkou lásku cýtil,
Miluj, miluj zejtra zas!
Na vysokém sedíc trůně,
Stkvícým se co jasná zář,
Prostřed květin, plných vůně,
Osloní svou Láda tvář.
Milek, sladké bůžek lásky,
Bude při ní seděti;
Roztomilé budou Lásky
Na službu jí hleděti.
25
My se vůkol postavíme,
Kde je který její kněz,
Svátek její oslavíme,
Až tu zplesá les y mez.
Z hustých hájů, z luk a rolí,
Kde se která schovala,
Všechněch z pustých hor a polí
Pěkných dívek pozvala.
Kdos se potud lásky štítil,
Láskou slaď svůj zejtra čas!
Kdos již sladkou lásku cýtil,
Miluj, miluj zejtra zas!
V hájích, až se všecko svítí,
Pluk se dívek procházý.
Milek, ač se každá štítí,
Semotam je provázý.
Nevíteliž milé děti,
Jaký trest dnes přišel naň?
Dnes že nesmí toulu měti,
Dnes že složit musý zbraň? –
Přísně se mu zaručilo,
Aby z jeho lučiště
Žádné v prsy neranilo
Pěkné dívky střeliště. –
26
Chraňte však se nahoučkého,
Ať vás, dívky, neraní!
Neboť jej y nezbrojného
Všecka krása ozbraní.
Kdos se potud lásky štítil,
Láskou slaď svůj zejtra čas!
Kdos již sladkou lásku cýtil,
Miluj, miluj zejtra zas!
Láda nejmilejší sobě
Dívky, čisté jako Ty,
Posýlá sem s prosbou k tobě,
Ctitelkyně čistoty!
Zvířecýby neskropila
Zejtra toho lesa krev;
Anis ptactva neplašila,
Jehož libý zní tu zpěv.
Samaby se ukázala,
Bylaby tě prosyla;
Tvých se povah ostejchala,
Vážnosti se hrozyla.
Vyjdi z háje dobou ranní!
Zejtra v tétutéto lesyně
Sama panuj Krasopaní!
Vyjdi, čistá bohyně!
27
Kdos se potud lásky štítil,
Láskou slaď svůj zejtra čas!
Kdos již sladkou lásku cýtil,
Miluj, miluj zejtra zas!
Našíby se Paní chtělo
V těch tu hájích tebe mít,
Kdyby tam jen příslušelo
Tobě, Čistá! při tom být.
Tubys všudy uslyšela
Křik a vejskot, zpěv a hluk!
Těkavých bys uviděla
Již tři nocy lidí pluk.
Vidělabys, jak se hbitě
Do kola teď točíme,
Teď zas po dvou v chladu skrytě
Pod loubími sedíme.
Ceres, paní zlatých klasů,
Bůh y vína veselý,
Apol, strůjce libých hlasů,
Tu se s námi veselí.
Kdos se potud lásky štítil,
Láskou slaď svůj zejtra čas!
Kdos již sladkou lásku cýtil,
Miluj, miluj zejtra zas!
28
Na čest Ládě prozpěvujte!
Harfo dutá, vydej zvuk!
Skály hlahol opětujte,
Opakujte lesy hluk!
Láda všecky světa žíly,
Tam až kde se koncuje,
Duchem plným živé sýly
Proniká a pěstuje.
V nebi, v moři, v zemi chodí,
V dolích tvoří, žehná hor;
Každé plémě ví, jak rodí,
Ví, jak plodí, každý tvor.
Kdos se potud lásky štítil,
Láskou slaď svůj zejtra čas!
Kdos již sladkou lásku cýtil,
Miluj, miluj zejtra zas!
Láda šlechtí, až se svítí,
Jako perličkami svět;
Po paloucých sype kvítí,
Po luzých a sadech květ.
Ona máky rozlupuje,
Zlatý šafrán otvírá,
Chrpu modře korunuje,
Lístky kolem prostírá.
Růži mladou rozpuluje,
29
Jako ňádra děvčete,
Brunátnou y vyluzuje
Pivoňku ven z poupěte.
Kdys svou krví zčervenila
Sněžnou bělost růžičky,
Do níž vůni libou vlila
Krásné dchnutím hubičky.
Kdos se potud lásky štítil,
Láskou slaď svůj zejtra čas!
Kdos již sladkou lásku cýtil,
Miluj, miluj zejtra zas!
Láska žehná hory, planě,
Láska blaží mez y háj,
Líté krotí lvy a saně,
Rysy měkčí v nový máj.
Štěbetné sy v lese ptáče
Na rozkvetlé větvicy
Šveholí a sem tam skáče
Loudě k sobě samicy.
Sem se Láda zahodila
Zlatovlasá bohyně,
Kdež, jak dějí, porodila
V krásné z jara dolině,
K potěšení světa všeho,
K radosti všech koření,
30
Boha Lásky milostného,
Všechněch tvorů blažení.
Kdos se potud lásky štítil,
Láskou slaď svůj zejtra čas!
Kdos již sladkou lásku cýtil,
Miluj, miluj zejtra zas!
Láda to Anchýze ctného
Láry do Vlach přenesla;
Eneáše, syna jeho,
Z vlnobití vynesla,
Jehož s milou Fauna vnukou,
S Lavinyí, oddala;
Čistý pás y Marsa rukou
Pěkné Rheji opiala.
Ona, když hry zarazyla,
Pěkně, místo odplaty,
Římany lstí oženila
S Sabínskými děvčaty,
Z nichžto potom šťastně pošli
Slavní vlasti otcové;
Cýle pak vší slávy došli
Slavnější jich synové.
Kdos se potud lásky štítil,
Láskou slaď svůj zejtra čas!
31
Kdos již sladkou lásku cýtil,
Miluj, miluj zejtra zas!
Nevzdáváli vše, co čije,
Ládě v novém podletí,
Když vše jejím duchem žije,
Hodných stále obětí?
V trávě měké nad hedbáví,
Neb co volí větvičku,
Chlácholivě samec vábí
Rovnou k sobě samičku.
Slyš! jak Ládě libě zvučí
Po křovinách ptačí zpěv.
Býk jí bučí, brouk jí bžučí,
Řehtá kůň a říčířičí lev.
Zde se kmitá okatice,
Hbitou švíhá perutí;
Tam jí zpívá na rybníce
Sněžných hejno labutí.
Slyš! jak slavík přizpěvuje,
Z stinných lip se ozývá:
Mníš, že žalost vyjevuje?
Lásku zpěv ten vylívá.
Což pak já mám oněměti?
Nekveteliž můj mi věk?
Nemámliž y z jara pěti,
Učiniti jaru vděk?
32
Pozbylťbych já bobkového
Věnce, co mi k okrase
Vůkol čela ovil mého
Bůh, co řídí v Parnase:
Kdybych neměl v jarní době
Tobě, Máji, zpívati;
Nebo neměl, Lásko, tobě
Cti a chvály vzdávati.
Zavzni tedy, když se syce
Veselí vše načitě,
Zjara jako vlašťovice
Zavzni, zpěve, hlasytě:
Kdos se potud lásky štítil,
Láskou slaď svůj zejtra čas!
Kdos již sladkou lásku cýtil,
Miluj, miluj zejtra zas!