Pavouk a Moucha.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Pavouk a Moucha.
Práva někdy jsou jak pavučina: Proráží se Chroust a Moucha bývá vinna. Viděl sem, jak v letní době Osačil se Pavouk, tenkou sobě Pavučinu zrobě, Do níž chytal, popustě se s hůry, Drobný hmyz: komáry, mouchy, můry. 33 Nyní, nevěda nic o zradě, Chroust se v slabé octne závadě. Vzchopí hned se Pavouk; ale skrze provazý Chroust se mocně prorazý. Pouk se v koutě pouloží znovu, K pilnějšímu přichystav se lovu. Nedbaje nic, hrozný že je Pouk, Za chroustem se pustí smělý brouk; Za ním hned se čmel a vosa šinou, Slabou sylným letem trhnouc pavučinou. Trpělivý strážník v malý čas Zrádné ponapravil syti zas. Tuť y Moucha vidouc, bezevší že kázně Čmel y vosa proletují, sprostila se bázně, Do syti Vlítši chutě Uvízla v ní za perutě. Hurtem po niti Pavouk po ní kvapne, Až ji zlapne. Darmo škvrčí, blud svůj ohlašuje, Příkladem se brouka oběluje: Pavouk Mouše, Zaobale ji a kouše, Praví: „Mocnějšího na světě Slabší nosyt musý na hřbetě.“ 34 Na také když právo umlknouti musý, Pouk ji zmučí, vycucá a zdusý.