POPELEC 1913

Karel Dostál-Lutinov

POPELEC 1913
Nad hlavou Evropy se vznáší Meč, obrovský, jak vlasatice chvost. Meč hoří od východu na západ krvavým světlem. – Hrozné znamení! A rádi bychom zapomněli v Tanci, však Meč ten přezařuje lustry sálů a hudba kapel zmírá v hukotu vod potopy, jež bijí v naše břehy. A stiskneme-li v tanci krasavici, úmrlčí lebkou šklebí se z ní Smrt, a zasednem-li k půlnočnímu hodu, už svrklá Bída sedí za stolem a hladnýma očima se v ústa dívá. A ťukneme-li číškou šampaňského, zachřestí ostří křížících se šavlí a bouchající zátky hřmí jak děla. Meč obrovský na tmavém nebi hoří, a Smrt a Život metají své kostky. Svět zmaten chví se v dusné náladě,náladě jak provinilec v noci před popravou, a neviditelně kol pějí slova: Memento mori! O! Memento mori! V lednu 1913. 7