Oda k svátku Slečny M. B. z R.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Oda k svátku Slečny M. B. z R. dne 10. Září 1809.
Dni šťastný vítej! sláva tobě! Dnes každý kvítek libě kvěť, A jako Minky očka obě Dnes slunce vzejda jasně svěť. Sem růže poneste a kvítky, A víte věnce, milé dítky! Ať zní váš hlásek, Co v máji sedmihlásek; A v okolí Les, hora, udolí Tvým, Slečno, slavným rozlíhej se jménem, A stkvěj se v chrámě Kráse posvěceném. Dnes utěšeně světu kyne Pán, jehož jasný v nebi byt; Ten pramen, z něhož věčně plyne Sklad divů: krása, duch a cyt; Dnes dech – a Anděl, s nebe sstoupě, Se vtělí v libé vabů poupě; Tu milé Lásky Své vábné strojí pásky, 54 By sletěly, A krásné viděly To děcko, které, když ten dětel slítá, Je veselým a libým okem vítá. Ty Milostky tě vaby svými A kouzly krásy osuly, Že nyní vížeš smysly jími: Tyť nás dnes právě uřknuly! – Ký péro, Krásná, nebeského Opíše záři oka tvého? To očko vlídné Kam zablejskne a hlídne, Vše zotaví A blahoslaví – Ten jemný blesk tak outlé blaží duše, Jak slunečnost a rosa růže v suše. Již v květu věku letí k tobě Y Ctnost y Moudrost, bohyně, A dadí tobě ozdob obě Jak žádné jiné ženštině. Mohouliž tyto kvítky vzkvesti Z tak mladé čerstvé ratolesti? Než kroč kam koli, Podává Ctnost ti holi: 55 Cyt hluboký, A smysl vysoký; A Moudrost, an tě libou září mílí, Ti ostrý vtip a jasný um udílí. O Krásná! jemná oka záře, A mladost čerstvo-zelená Lič věčně tvé tak pěkné tváře! Kvěť jako růže červená! Svěť jako slunce! – Štědré nebe Ctí, zdravím, štěstím oros tebe! A jako čilý Potůček tichý, milý Plyň bez žele Tvůj život vesele, A po každém ti kroku vzrosť, co může, Ta nejpěknější, nejvonnější růže. Ten, co to skládá, spolu skládá Své srdce v pokornou ti daň. O zasmějeli, jakož žádá, Tvé nebeské se očko naň: Tuť posvětí tvůj posvěcenec Ten pochlebný ti Krásy věnec; A vznesa vzhůru Se k nebeskému kůru, 56 Tam uhvězdí V tom krásném rozhvězdí, Těch, co tak sladce, líbezně se točí, Ten páreček tvých jasných, modrých očí.

Básně v knize Fialky: