Liška bez Oháňky.
Ten kdo všudy vleze, ke všemu y přičichne,
Octne tam se, kde se upšichne.
Kdysy drůbeřinkou namlsána,
Padla Liška u kurníčku
V nepostřehlou líčku.
Vyškubne se zase, strachy hnána,
Ale bez oháňky, kusá,
Paní Rusá.
Tak to neštěstí ji zavstydilo,
Že již dýl žít nemožná jí bylo.
Což sy počne? když se nad tím žere,
Tento chytrý ouskok před se bere:
Svolává hned odevšad své tovaryšky,
Jako sama chytré lišky;
Radí, by se usmyslily,
S ocasy, jichž prej se dost již nanosyly,
68
Dýl se nevlekly,
Ale raději je sobě usekly.
Nač ta omětačka? praví: co nám platí?
Vždyť jen mezy nohama se hatí.
Lesem našinec když běží,
Daremně jen těží.
Slyšíc jedna, co ta radí komolá:
Kusá sestro! zavolá,
Jestliže se vám tak vidí,
Proč se jemnost paní stydí?