Pes a Vlk.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Pes a Vlk.
Zchudlý Vlk Psa vyžralého zrána Potkal lesem kdys, chlap jemnostpána. Pěkný, tlustý břich mu dělal laskominy; Neb již dávno žádné neměl skopoviny. 96 Čímž ty, praví: na tom světě žiješ? Co pak jídáš, že tak valně tyješ? Já, jenž více nežli ty mám mocy, Ve dne lovím, uzpejzám y v nocy, Zbíhaje vše, pole, lesy, houště, Vsy y pouště, Za jedno jsem, jak mne vidíš tady, Hubený a hrozné trpím hlady. Chceli se ti, odpoví Pes: se mnou jíti, Můžeš jako já se dobře míti. Bys jen uměl rovně sloužit mému Pánu laskavému. Jakž to, prosým? – Abys u vrat leže, Pilně dnem y nocý bdě a střeže, Strašil zloděje, a z chodců nikomu Nedal do domu. Já jsem hotov! nyní snáším sněhy, déště, Vece Vlk: a k tomu ostrý život ještě, V lesých zymy, znoje, S pastuchy a se psy hrozné boje. Toť y já tam trefím lenošiti, Leckohos y časem přestrašiti. Poďmež! v posteli y u stolu V veselí žít budem pospolu. Tuť vrah jehňat již sy vzhůru skáče, Radostí div hroznou nezapláče. 97 Když jdou spolu, šíji přeholenou trochu Zhlídne u Psa Vlk: Y což to, milý kmochu? Nic to, odpoví: co tu se přeholí, Nic to není, nic to aspoň nebolí; Znamení to stavu, v kterém žiji, Tohoť ani za mák nezačiji, Ale věrněji tím samým sloužím svému Pánu laskavému. Vlkovi to hrubě leze v hlavu. Jakouž máš, dí: sladkost v tom svém stavu? Že rád kouši, přikovavše k pařezu, Ve dne v boudě u vrat ležeti mi káží, Abych v nocy, propuštěn jsa z řetězu, Běhal po dvoře a bedlivou byl stráží. Tuť mám hody! – čehož mně tu třeba? Nosejí mi chleba, Čeleď, sám y Vašnosti,Vašnosti Házejí mi kosti v hojnosti. Tak já každodenním pansky žije časem, Nasytím se k tomu polívkou y masem. Vše to bez starosti; do hotové misky Strčím jen své pysky. Dobře! – dřív mi ale musýš povědíti, Svobodnoli tobě, když chceš, odejíti? To ne! – utekl sem leckdys, však se za mnou dali, Zas mne hnali zpět a k špalku přikovali. 98 Hoho! dí Vlk: přeji již tvé tobě tloušťky, Poběhnuť já radči v lesy zas a v poušťky. Nemámliť své vůle míti, Nechcy králem býti.
Básně v knize Fialky:
  1. Mračno.
  2. Tesař a Merkur.
  3. Píseň na Radost.
  4. Vrána a Liška.
  5. Žáby o krále prosýcý.
  6. Píseň na Jana Žižku z Trocnova.
  7. Hlemejžď a Zajíc.
  8. Přenocování Ládino.
  9. Pavouk a Moucha.
  10. Večír v létě.
  11. Lakomý a Závistný.
  12. Rada Zvířat.
  13. Hora k porodu pracujícý.
  14. Oda o nepokojnosti duše z Prozřetedlnosti božské.
  15. Satir a Pocestný.
  16. Oda k Bohu.
  17. Žaludek a Oudové.
  18. Oda k svátku Slečny M. B. z R.
  19. Můj Ráj.
  20. Knihy.
  21. Pěnice a Slavík.
  22. Oda o Velikosti božské
  23. Liška bez Oháňky.
  24. Mládek a Běla.
  25. Krokodýl a Sum.
  26. Publia Virgília Márona, sedlanka sedmá.
  27. Mravency a Kobylka polní.
  28. Cedr Černohorský.
  29. Pokorný lev.
  30. Pes.
  31. Oklamaná naděje.
  32. Hlas Čecha.
  33. Čáp a Liška.
  34. Blaženost.
  35. Na Marynu.
  36. Pes a Vlk.
  37. O velebnosti božské.
  38. Věk zlatý.
  39. Dvě Myši.
  40. Vaněk Všeboj.
  41. Píseň Šebestyánovi Hněvkovskému, dle Horáce: Vides, ut alta etc. Oda IX. lib. I.
  42. Na jazyk český.
  43. Volení.
  44. Homérova Iliada. Píseň první.