Píseň Šebestyánovi Hněvkovskému, dle Horáce: Vides, ut alta etc. Oda IX. lib. I.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Píseň Šebestyánovi Hněvkovskému, dle Horáce: Vides, ut alta etc. Oda IX. lib. I. 1796.
Vidíš, jak se hory sněhem bělí; Klouzají, kde plouly lodě, Po sklenné se děti vodě; Nám pak zyma doma zůstat velí. Větry, co tu hrubě čiší, Tak se lehce neutiší. Kaž, můj milý Besto! do komína Suchých polen přiložiti; Kaž y na stůl postaviti Hodnou láhev Mělnického vína, Abychom se poohřáli, Vínem českým pookřáli. Ostatní vše poruč směle Bohu, Který větry upokoře, Uhladí hned zduté moře; Nepohneť se list bzu ani hlohu. 121 On vše náhle, v okamžení, Než se člověk nadá, změní. Nic se neptej po zejtřejší době. Milý brachu! myslit o tom: Co z nás bude? co je po tom. Za zysk měj den, Bůh co přidá tobě. Nezdrahej se v mladé chvíle Užit věku, kratochvíle. Nyní hleď, než tobě zbělí vlasy, Hudbou, tancy veselými, Hrami, žerty milostnými, V radostech své mladé trávit časy, Večír tiše kradmo bleptat, S kým ti nejmilejšínejmilejší, šeptat.