TAŽENÍ DĚTÍ

TAŽENÍ DĚTÍ
V rukou palmy a májíky táhneme přes pole, hájíky, táhneme městy a dědinami, nesčetné zástupy táhnou s námi: Bílé jsou naše prapory bílá jsou roucha i fábory, bílé jsou naše ručky sepjaté, bílé jsou dušičky dojaté. Táhneme s nadšeně prosící písní, táhneme v tábor, v němž vojska se tísní, a v praskot pušek a do houfnic hromů úpíme s pláčem: Táto, pojď domů! Maminka čeká a stařenka taky, bez tebe smutno, jak v slunci kdy mraky, zahoď tu pušku a přestaň už střílet – pojď domů dělat a nenech nás kvílet! Uvidíš, jak nám vyrostli bratří, Toník je hodný a ví, co se patří, všichni se učíme, přestaly bitky, denně se modlíme, nosíme kvítky na oltář Panenky a bílou svíčku dali jsme k svatému Antoníčku, aby ses vrátil celý a zdravý – však on to císař pán bez tebe spraví! Rozluč se přátelsky s kamarády a nechej už tady té kanonády, půjdeme s tebou hned do kostela, shromáždí se tam osada celá, 34 velebný pán říká modlitbu míru, složenou od Otce svatého k smíru. Varhany zahrají, zpěváci s kůru – Táto, pojď domů! Tatíčku, vzhůru! V květnu 1915. 35