V ČERVENCI 1915

V ČERVENCI 1915
Lehounce vítr pokyvuje mým oknem z kořán otevřeným, jímž usmívá se modré nebe s vrcholky mraků bělostných. A okno skřípá, kvílí, zpívá, jako když jel jsem po Adrii a lehký větřík plachty vlnil a parník písní třepotal. V hluboce modrých vlnách moře medusy pluly, velké hřiby, v hluboce modrých vlnách vzduchu se rackové kol chechtali. A do rozkoše všechno jelo: k ostrovům plným vinohradů, ku lázním plným vil a smíchu, ku krásným hradům – Miramar... My potkávali plesné lodi, s nichž hudba, jásot, šátků chvění, a v naší lodi při kytáře pěl píseň lásky troubadour. A dnes? Ó moře, jak jsi smutné! Jen obrněnce, vrahy hostíš, máš v hloubi miny místo medus, a místo racků letadla. Jsi říší smrti. Žádný výlet – i obchod zemřel na tvých vlnách. Ó moře krásné, v slunci záříš – však zakletým jsi královstvím... 36
[37] Ty, které spínáš dálné světy a družíš lidi různých barev a voláš: Bratři, milujte se zříš jenom zášť a vraždění. 38