DĚTEM

DĚTEM
Co tátové odtáhli na vojnu, jež divoce vraždí a zuří – vy hrajete na cestách svoji hru, jak nic by vám nebylo do vražd. Nech staří si vyřídí účty své... Vy dítky jste nového světa, vám budoucnost v červáncích září, věk zlatý, jenž ráj vrátí světu... Ó nešťastní! Neznalí sudby! Vy děti jste vrahů a sobců, již povrhli božstvím, vírou i láskou, již ztratili vznešenou jednotu lidstva a zvráceni v sobě jen rozvraty seli a zmrvili půdu světové válce! Vy neřest jich nesete ve svojí krvi a kletbu jich činů ve svojich kostech! Vy otrávený jenom dýcháte vzduch. * Žel ani nejslavnější fanfáry míru mír nemohou přinést do vířících duchů, do bouřících srdcí a hněvivých zraků. Tak hluboko, hluboko zarostlé v lidstvu jsou kořeny záští a zloby. Pět století rostly, co Evropa zpupně se vymknula z otěží Kristova Petra a v svobodný dala se běh,běh jak kůň, když se splaší a o závod s větrem, své opratě strhav a překotiv pána, se divoce v lidnaté ulice pouští 60 a děsí a šlape a drtí a deptá, až zpěněn a vysílen v krvi své klesne. Ó Evropo, splašený oři! 61