POSLÁNÍ

Karel Dostál-Lutinov

POSLÁNÍ
My už jsme přetrpěli větší hrůzy, co stojíme zde plných tisíc let; co orkánů šlo přes nás v hromné chůzi, náš kmen byl nalomen, však novou mízou zkvet! Dým požárů se valil naší zemí a krve zátopy ji zalily, i bratří rvali ji, kdy rvána všemi – a přece nový život vzrostl z mohyly. Spáleny chrámy, kláštery a města, rab utištěný vyštván z chalupy, mrtvými stlána vítězova cesta – a z kostí vstaly mstitelů zas zástupy. Nám hrob je úzký, my jsme ještě mládi, nám budoucnost plá blesky zářnými, náš útisk nezmaří, jen mějme sebe rádi, jen chutě k sobě blíž a buďme bratřími. Nám z Velehradu šumí žití zdroje, nám otevřou se sluje Blaníků, jen svými buďme, chraňme skvosty svoje – z ran vzkypí růže, z pláče rokot slavíků! 62