VÝMLUVY

VÝMLUVY Básník k své Muse:
Muso! Kdepak se touláš, tulačko roztoulaná ? Proč nepřicházíš s polibkem, s drobnou písní? Což po bojištích bloudíš, těšit vězně zákopů, či prchlas do slunné Arkadie? Vždyť ani tam není míru a klidu! Tak dlouho už jsem ti nehleděl v hluboké zraky a blány papíru čekají bílé! Musa odpovídá:
Jak mám přijíti k tobě? Jdu po ulicích – a vidím zástupy lidu čekat na chléb a slyším dunět vlaky s obětmi smrti a vidím do nemocnic raněné snášet. A přijdu-li k tobě a klepu – buď nejsi doma, jsi u oltáře, neb v kanceláři spisuješ šedivou práci, vyplácíš peníze špinavé, od bídy ohmatané, anebo do novin píšeš válečné zpěvy anebo odpověď soku, jenž zákeřně kousl tě v týl, anebo starostmi sklíčen krabatíš čelo. Leč hravý, těkavý motýl poesie, ten sedá jen na hladké, zjasnělé čelo a jen v bezstarostné hlavě zabzučí veselá včelka píseň. 76