Dudák.

Dudák.
V Louninských houštinách dudává Dudák: Zakletý ubohý jest on tam chudák. Kdokoli tamtudy cestou sy jde, Slyšet ho může tu, brzo zas zde. Dudáním pocestné příšerně loudí; Když již kdo uněho blizoučko bloudí, Schvalně se zabere dojiných skal; Mnohý se podvesti odněho dal. Takové zpocestných dělává šašky, Každý mu odpustí rád tyto frašky. Dudati musý prej ubohý bloud, Dokavad nepřijde poslední soud. Výborní nadjiné v Prachynském kraji; V Praze se nenajdou, kteří to znají. Mnohý se posavad naněho ptá, Jeho jen kousky sy zahrati dá. Nebylo přesněho zamnohých časů, Kde on jen zavadil, přivábil chasu. Kdyby se nespustil daleko jen, Mohl být odevšech dudařů ctěn. 37 Nyní sy samé jen truchlivé hrává: Takto se stuchlíkům vesvětě stává. Proč dělal přespříliš hanebný žert, Trh jednou nasvého hudbáře čert. Vhospodě dudával navelký svátek, Hanebně hrávával na Velký pátek; Pokoje nedal y na Boží hod, Pomáhat mládeži tropiti psot. Když se mu scházely macaté cudy, By se předc ukázal, nafouknul dudy, Pověsyl nakolík, píšťalu vzal, Něco knim promluvil, něco knim dal. Nastěně samy hned odsebe hrály; On přinich křepčil, a hosté se smáli. Otoť mu pomáhal pekelný duch, Zato se mu choval jak věrný druh. Nebo on dovádě skrz kudrlinky Lákal mu doklepet dcerky y synky: Samé jen těkavé, frejovné hrál, Že se sám čert přinich zajisté smál. 38 Když se kam ksvitání někteří skryli Zaslechnout muzyky dychtiví byli; Dle platu přiničem nemaje stud, Sloužil jim bedlivě drnčením dud. Páchání zločinů trvá jen odtud, Rozmilý kejdaři! věru až potud; Mnohá se poštěstí kolikrát věc, Uvízné šeredně naposled přec. Pozor sy šumaři, hudbáři dejte, Ztohoto příkladu užitek mějte; Aby vás nesvedl hudební zvuk, Nepotkal, nesoužil strašlivý hluk. Kolikrát sharfičkou vkuběnském domu Hrávává mnohý zvás: přeběda tomu! Ať se mu nestane podobně tak, Co tomu dudáku; poslyšte, jak. Častěji protrhly jemu se dudy, Aby byl nabízen; skrze to tudy Častěji zamlčel vdudách se duch, Častěji přešel mu najednou sluch. 39 Když se vám podobná znamení stanou, Mějte se napozor, jděte radč stranou. Běda mu! málo že natoto dbal, Namístě lepšení nadudy lál. Když on tak ksvitání, jak stojí zpředu, Světákům zahrával, škaredou středu Okolo jeskyně nazpátek šel; Poustevník pobožné písničky pěl: Ptal se ho; chceli sy veselou skočit, Snějakou macatou vkole se točit, Aby se navrátil dosvěta zas, Nemrhal napoušti zbytečně čas. Poustevník otcovsky nabízel jeho, Aby on zanechal tropení zlého: Ale on kté radě ještě se smál, Oplzné písničky jak jindy hrál. Čím víc ho nabízel, tím více frnčel, Až posléz doucha dudami drnčel; Vté svaté jeskyni prováděl hřmot, Skákal a tropil tam víc a víc psot. 40 Poustevník nevrlé dudaře dudy Zaklel: kyž musýš je nosyti všudy! Kyž se pak zabereš dohustých skal, By sy tam zapsoty pokutu vzal! Vtom se hned sdudami sklidil pryč zpouště, Zmizel se dudaje, táh doté houště; Zdaleka míň a míň slyšán byl zvuk, Až potom docela zmizel ten hluk. Jindy se předlety ledacos stalo, Kdo co přál opravdu, pohromu vzalo: Když kdo řek: lichváři, čert tebe vem! Přišel sy proněho ještě ten den. Rozmilí šumaři! zpříkladu toho Hleďte se polepšit; stalo se mnoho Ještě sním. Nedlete! zajisté zas Příkladný vrátí se bývalý čas. Prvního máje když čarodějnice, Černokněžnícy a kouzedlnice Lítají krbami zstavení ven, Slavíce vejroční pamětní den. 41 Nahřeblích, pometlích křepčeti počnou, Musý jim drnčeti nakejdy skočnou; Zmítají kozelce, držejí roj, Provodíc vpovětří veselý boj. Nasvatou Walburku vpůlnočním času Lucyper jinde zas pekelnou chasu Vyvede: panuje hrůza a strach, Vůkol se valí smrad, sýra a prach. Když oni strašlivý držejí stánek, Hrůza jde potěle odradovánek; Slyšet je vejskání, řvání a hřmot, Lítání vpovětří, tropení psot. Hopsují strašlivě okolo kola, Bečejí pekelné přitom sy hola! Ubohý dudáček musý jim hrát. Uprostřed kola se potit a hřát. Strká ním semotam pekelná luza, Přecházý samého strach jen a hrůza; Zadarmo musý jen dudati jim: Oni pak šaškují ukrutně sním. 42 Vy pak, co loutničkou, kobzyčkou, kejdy, Cytarou, harfičkou hledíte šmejdy: Varte se toulání, hanebných míst, Schvalního posměchu, nevěstčích hnízd. S světskými písněmi časně se lučte, Ztohoto příkladu mnoho se učte, Aby ste posmrti podobný trest Neměli soužení nasobě nést. Š. Hněvkovský.