Píseň hrobářská.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Píseň hrobářská.
Hrana zvoní! hrana! Jak květ zašla panna: Rej, hrob rejčku rej! Krásná musý mladost Zanechati radost; Smrti dej co dej. Král se spěknou paní Hrdé smrti klaní: Khrobu pádí rek. Vslávě boří města: Kam tvá měří cesta, Kam tvůj měří vztek? Pryč, pryč stěmi hnáty! Otrok produkáty Bylby duši dal. Ukovaný seděl, Napenízky hleděl, Šaty nahým dral. 72 Chlap sy vyšlapoval, Hlavou vyhazoval, Nohou hadry kop. Že měl stříbro, zlato: Co má lichvář zato? Co má? tmavý hrob. Provás černé kosti, Vkvětu spanilosti Hoch sy mozek plet. Dokud krása kvete, Ji jak boha ctěte: Zajde dřív než květ. Že je hadry kryly, Kposměchu ti byli, Pane, mužové? Žebráka y krále Vzamračené skále Zamknou hrobové. 73 Hrana zvoní, hrana! Jak květ zašla panna: Rej, hrob rejčku rej! Krásná musý mladost Zanechati radost; Smrti dej co dej. V. Nejedlý.