Píseň na radost.

Píseň na radost. Z němčiny Bedřicha Šilera.
Jiskro z Boha, dcero s nebe, Choti světů, Radosti! Vstupujeme, slavíc tebe, V chrám tvůj věčné mladosti. Libý usměch tvůj zas víže, Co meč mody rozdvojil; Chodec pléše jako kníže, Když ho duch tvůj opojil. Vzhůru, ať se obímáme, Lidé světa celého! Bratří! jistěť dobrého Na nebesých Otce máme. 35 Kdo sy milé dobyl ženy, Přítels došel přítele; Poklad drahés našel ceny: Plésej s námi vesele! Plésej, ze všeho kdo světa Nazve svým jen jeden tvor. Komuž nelze? po tomť veta: S plačky náš nechť mine zbor. Stejným spoj se světe cytem, S milým milý sousede. Cyt ten k hvězdám povede, Kde neznámý Pán je bytem. Radost pije vše, co žije, Z přirození pramene. Zlý y dobrý, každý čije Vtok jejího plamene. Ona přátel, vína přeje, Děvčat s usty nad rubín: Červ ní mílo v zemi reje, Na Bůh hledí Cherubín. Miliony! nicý Bohu, Klanějíc se padněte, Hospodina najdete, Jděte, jděte nad oblohu. 36 Radost slove sylné péro V věčných věcý rodinách: Kola pudí tisýcero V velkých světa hodinách. Vonné z semen vábí kvítí, Slunce s nebe jasného, Jichž, an jiným světům svítí, Zhledí nezná zběhlého. Jako slunce nebem letí, Běžte bratří! milostně. Běžte cestou radostně, Jako vítěz k palmy vzetí. Líbezně se na skoumače Z pravdy směje zrcadla. V tichá, kdo se souží plače, Mrtvých vodí stavadla. S jasné, slunné hory víry Její vějí praporce; A skrz puklé rakve díry Stát ji zhlídneš u Tvorce. Trp, co koho hněte zlého, Pro lepší svět statečně. Bůh tam v nebi konečně Setře slzy s oka tvého. 37 Mílo Bohu rovnu býti V milosti a štědrotě. Dejme bídě oddech míti, Veselu být žebrotě. S ochotností zapomeňme, Že kdos na nás nevraží; Mstu y záští vykořeňme; Tak zem’ láska oblaží. Zpraven buď, kdo dosud bloudil, Shlazen dluh a smířen svět. Výše, než je Hladolet, Soudí Bůh, tak jakos soudil. V číši z zlaté hroznův žíly Blesk se prejští radosti. Zoufalství se napí sýly, Lidojede tichosti. Když jde kolem číše vína, Bratří, vzhůru s stolice! Juch! nechť syčí k nebi pína, Bohu tato sklenice! Tomu, který Mělničinu, Který stvořil dennicy, Bohu tuto sklenicy, NebeNebe, země Hospodinu! 38 V psotě srdce jako z kovu, Slávu ctnosti ctiteli, Věčnost přísaze a slovu, Pravdu ne- y příteli. Důstojně se k králi mějme, Byť y hrozyl životu. Nevinny lkát nenechejme, Skažme lež a lichotu. Bratří! na tu Mělničinu,Mělničinu Přisahejte společně: Slib ten plnit statečně, Přisahejte Hospodinu. Ant. Puchmajer.
39