Mesyáš.
Z Pope.
Uměny Sálemské! vzácnější počněte píseň:
Vyšší jsou ke věcem příhodné tóny nebeským.
Obmešené studénky a chladní stínové lesní,
Pindové sny a Parnaské zobecnělé dívky
Dél nemohou mě těšit. – O přiď a nadchni ty hlas můj,
Jenžs svaté rozpálil rty ohněm Izaiáše!
Takto prorok Božský zpíval, vytržen jsa v budoucnost:
Počneť Panna divem, porodí syna v čistotě panna.
Ej vyniká proutek z kořenů odrostaje Izai,
Květ jeho posvátný vznesenou nebe vzplňuje vůní.
Nadvětrný duch odpočinouc stane na jeho větví,
A jeho vrchol holubice osedne tajemná.
Sem rosu nektarovou, sem nebesa s hůry vydejte,
A v tichu příjemném povlovným sprchněte deštěm.
Zrostlina ta sylný bude lík churavým a nemocným,
Záštita před bouří, a v upalu ochlada horkém.
Pojdeť bezpraví všeliké, dávný zhyne ouklad:
Spravedlnost vrátí se a svou zase vyzdviže váhu;
Olívovou ratolístku pokoj zas nad světy vztáhne,
A nevinnost na zem bělorouchá od nebe sstoupí.
Míjejtež brzo léta a vzejdi to žádané jitro!
89
Přiď na svět spasytedlné, přiď nemluvně! naroď se.
Ejhle libá nejrannější tobě příroda kvítí
Je se vynášeti a všeliký jara vonného zápach.
Viz, hlavu jak sklání vysokou k tobě sláva Libanská,
Viz, plesají na horách shybujíc lesy vrchole valné,
Vyvstává vonný od nízkého Sáronu oblak,
A květný na obět dýmá v nebe zápachy Karmél.
Slyš v truchlé veselý hlas pustině: Cesty hotovte!
Bůh, Bůh přicházý: Bůh, Bůh ty pahorky hudebné
Opětují a hučí to skály, že blízko je Božstvo.
Ejhle, přijímá jej země od nebe nakloněného!
Sniž horo se všeliká a vy doly zvýšeny buďte,
Sehněte své hlavy cedry a klaňte se; měkněte skály,
Ustupte prudké řeky, ej Spasytel přicházý,
Zvěstovaný Spasytel zpěvy dávných po věky věšťců.
Slyšte hluší, vy slepí prohlédněte! On s zraku sejme
Husté tmy a vydá na slepou zřítedlnicy světlo.
On, onť jest, an zamezené hlasu průduchy vzjasní,
A povelí, by nová nabytý sluch kouzlila hudba.
Zazpívá sy němý, a chromý svou odvrha berli
Proskakovat bude se co jelen; bude reptu a lkání
Neslýcháno potom, s všeliké slze setřena tváři,
A sp’ata v pouto demantové smrt, a rány pocýtí
Věčné vrah pekel ukrutný. Jako pečuje dobrý
O svůj brav pastýř, veda jej, kde jasno povětří,
90
A svíží kde pastva, hledá ztracených a uvádí
Na drahu bloudícých, dnem jich střeže, a v nocy chrání,
Outličká do náručí své jehňátka pojímá,
Svou y krmí je rukou a na svém pěstuje klíně:
Veškeru tak pilnost strážnost člověčenstvo zaměstkná
Otce věků příštích; tuť víc proti národu národ
Nevstane ukrutný, nezdvíhne se k bitvě bojovník,
Ni pole okrývat bude blyštícými se mečmi,
Ni kovová k vzteku trouba budit: skuje v nakřivený srp
Sudlice neplatná, široký meč v rádlo se skončí.
Vzrostou hustě paláce: synem dokoná se radostnýmradostným,
Krátkověký započal co otec. Bude réva potomkům
Dávati chlad; ruka, jenž obilí sela, táž bude žíti.
V poušti neourodné uvidí růst lílie pastýř.
Užáslý, uvidí zelenost povstávati náhlou:
V pustině vyprahlé hlučných vody uslyše spádů
Ustrne se podivem. Tam kde v rozpuklině skalní
Lítá bydlela saň, chvěje teď se v rozdechu větrů
Trest zelená, vysoký plyne tam jako výlevy rákos.
Písečné, pusté doly, smutné jindy trniště,
Sosna nyní zlepilá, a sličný zdobuje pušpan.
Ustupují květným bezlisté chrastiny palmám,
Myrtu y vonnému škodný hloh. Bude vlk a beránek
Na zeleném spolu pásti se oupoře; tygra y parda
Na řetězých z kvítí povedou pacholátka maličká.
91
S býkem u jedněch bude lev se scházeti jeslí,
Neškodný poutníkovi had paty lízati prašné;
Dítě neostavené bazyliška y ještěra pstrého
Uchvátí a se zeleným se zabývati leskem,
A s jazykem jeho rozdvojeným bude bez škody hráti.
Povstaň věncovaný světlem ó Sáleme mocný,
Povstaň, a spanilé hlavy své pozdvihni a vzhlédni!
Valná ejhle! potomstva dvorů tvých prostoru krášlí,
Ejhle! hrnou se davem od všech stran u věku příštím
Nezrození dosavád synové, dcery: života lační,
S žádostí čekajíce nebes! Viz národy státi
U bran tvých, v tvém světle chodit, a poklonu v chrámě
Skládati tvém. Ej patř, tvoji jak oltářové světlí
Od rozprostřených na tvář obklíčeni králů
Kouří se zbytkem Sabejské ourody jarní.
Pro tebe rozkvetají Idumejské hájiny vonné,
A na horách Offír žíří zlata pro tebe sýmě.
Otvírá nebe jiskřícý své široko brány,
Výlevy dne lije nad hlavu tvou; již nebude slunce
Pozlacovat víc rána a Cynthye plniti roh svůj
Ustane stříbrný, brž ve tvé svrchovanější
Pojde paprsky: jeden výlev bude slávy, jeden lesk
92
Nemračný dvory okryje tvé. Samo svítiti světlo
Pozjevené bude a věčný Boha den bude dnem tvým!
Vyschnou vláhy jezer, vymizý nebe v způsobě dýmu,
Skály se v prach sesunou, hory pak rozpuštěny pojdou.
Zůstane však slovo Páně nepohnuto, y požehnání;
Věčnéť tvé panství, Mesyáš tvůj kraluje věčně.
Jozeff Jungman.