Vinš malého děvčete.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Vinš malého děvčete.
Kdybych měla všeho dost, Poklady té země, Den jak den by jako host Přišel chudý ke mně. Nesměloby žádné víc Přededveřmi děcko Stát, a žebrat; plésajíc Dalabych mu všecko. Vždy mne srdce bolívá, Když tak vidím v skutku, Jak můj bližní trpívá, Hned jsem plna smutku. Myslím sobě: Proč pak ten Nouzy tříti musý, Bohatý však každý den Hojností se dusý. 108 Proto je Bůh podělit Ráčil dary svými, By se mohla rozdělit Chudoba vždy s nimi. Kdybych měla všeho dost, Tak jak dobrou vůli, Mělabych to za radost, Chudobě dát půli. Ač mně nelze chudému Ulehčit, jak žádá Nuznost jeho, předce mu Dám, co mám, vždy ráda. Adam Navrátil.
109